Česká Route 66 i předsudky přenáší

Route 66 spojuje rozdílné světy, názory, vyznání i přesvědčení…

…ale to podstatné zůstává! Víra založená na možnosti svobodného pohybu i boření klišé a předsudků vzniklých tmářstvím let minulých! Tak jako cesta umožňuje spojit dva vzdálené body, někdy přímočarým a někdy křivolakým způsobem, tak dopravní prostředek, někdy jednostopý a jindy zase dvoustopý, umožňuje dosažení těchto bodů. Prostředek se pro mnoho z nás stává modlou a cesta vyznáním či snem. Pro své vyznání, víru, modlu i sen je člověk schopen si ledasco odepřít. Tak kurva proč bychom měli být tak malicherní a jeden na druhého koukat s opovržením jen proto, že ten jeho sen se v nepodstatných detailech liší! Tu proto, že si vozím prdel v plechovce a onde proto, že svírám motor mezi koleny. Princip zůstává stejný! Svobodný pohyb tam, kudy vede cesta…

Route 66, nejen ta americká, ale i ta česká, v sobě ukrývá sílu zaměřit se na podstatný cíl a tím cílem je samotná cesta! Objektivně vzato je přeci jedno, jaký prostředek k jejímu zdolání použiješ! Subjektivně je to na každém z nás, na svobodném výběru. Snad to bude těma dvěma po sobě jsoucíma šestkama…

Heart attack na české Route 66

Obvykle se Cadillacům při pohledu na krásnou plechovku nebo motorku rozbuší srdce nadšením, avšak dnes po desáté dopolední, při každém letmém zaslechnutí V8 nebo V2, se nám málem kousla pumpa, kurva! Důvodem byl nečekaný zájem o II. nedělní přejezd české Route 66. Takové množství fanoušků jsme skutečně nečekali! Letos vás bylo fuck hafo. Pocity potěšení a uspokojení vystřídala vlna zděšení! Řekli jsme si: „…ale hovno! Tak se z toho neposerem a jdem na TO!“.

Od té doby jsme se snažili co možná nejvíc, abychom na sobě a ani průběhu přejezdu nedali znát fakt, že to má na povel jen jediný člověk! Hoblina pomáhala, co to šlo, ale nápor množství přijíždějících účastníků nedovolil ani malé zastavení před vjezdem, natož odpověď na krátké otázky: „Ahoj, odkud jsi? Jak se jmenuješ a co máš za auto?“.

Kolik plechovkářů a motorkářů tedy nakonec dorazilo?

No, to kurva fuck nevíme… odhadem 50 až 60 plechovek a zhruba stejné množství motorek! Plazící se had rouťáků se táhnul téměř po celé délce české Route 66! Za takovou přízeň je bezpodmínečně nutné poděkovat. Předtím, než poděkujeme všem, musíme poděkovat především těm, co neváhali a spontánně pomohli s parkováním na vyhrazeném parkovišti a se zajištěním plynulého průjezdu křižovatkami! Bez vás by to nešlo, díky!

Dorazili rouťáci z celé republiky, dokonce i z Moravy… jeden fanda neváhal přijet dokonce vlakem z Brna, aby se mohl pokochat pohledem na krásné plechovky a zažít na vlastní kůži atmosféru II. nedělního přejezdu… věříme, že se naplnila jeho očekávání!

Další se vydal na přejezd české Route 66 i přesto, že svou ameriku měl jako na potvoru v opravě. Avšak i v tomto případě kouzlo Route 66 zapůsobilo a spřízněná rouťácká duše, shodou okolností byla na I. ročníku, dotčený pár pozvala do svého Cadillaku Convertible. Společně tak slavnostně přejeli českou Route 66. A tak to má být!

Nejhezčí plechovka a motorka přejezdu

Vyvrcholením odpoledního programu bylo vyhlášení nejhezčí plechovky a motorky přejezdu. Výherce získal voucher rodinné firmy iCabrio k zapůjčení jednoho z jejich kabrioletů na jeden den zdarma, tričko RT 66, nášivky a švýcarskou termosku SIGG na cesty.

Nejhezčí motorkou přejezdu se stala Victory Jackpot-Cory Ness, majitelem zvaná Nessie, roku výroby 2009. Hodnotitele silně ovlivnila příznačná RZ, obsahující spoustu šestek.

Nejhezčí plechovkou přejezdu se stal legendárními ploutvemi osazený 4dveřový sedan Cadillac DeVille z roku 1959.

Ptáte se na kritéria? Čistě subjektivní. Hodnotitelem s právem veta, Cadillaci absolutně nezasahovali, byl právě zástupce rodinného podniku, kde každé auto má své jméno, iCabrio. Všechny jimi nabízené kabriolety mají svá jména, i Vy můžete zažít neopakovatelné chvíle s Miou, Barčou, Minnie, Zorrem, Betty nebo Saabinkou.

Dobří holubi se vracejí, to skalní rouťáci ctí…

Jedním ze dvou podstatných rozdílů mezi I. a II. nedělním přejezdem bylo počasí. Na I. ročníku byla zima, že by psa nevyhnal. Zato letos bylo dobré počasí objednané dlouho dopředu, takže sucho, slunečno, občas mráček. Druhým a možná i podstatnějším rozdílem bylo množství rouťáků. Zatímco I. ročníku se zúčastnilo 10 plechovkářů a 8 motorkářů, II. ročníku to bylo mnohonásobně víc! Každopádně s kvantitou neklesla kvalita, disciplinovanost, pohoda, klídek a tabáček.

Nejvíce nás však těší, že rouťáci, kteří se zúčastnili I. nedělního přejezdu české Route 66 přijeli letos zas. Je to potvrzením, že se přejezd povedl a zaujal. Věříme, že takového potvrzení se Cadillacům dostane i na III. ročníku nedělního přejezdu české Route 66 začátkem příštího roku.

Návštěva Hornického muzea v Příbrami

Po návratu rouťáků z přejezdu české Route 66 a vyhlášení výsledků soutěží se část účastníků jela dozvědět něco nového do místního muzea hornictví, Dolu Anna. Projeli jsme se důlním vláčkem, dozvěděli se spoustu zajímavých informací o historii hornictví a permonících střežících poklad v jedné ze štol, ale hlavně jsme se pokochali pohledem, hmatem i čichem na parní těžní stroj z pražského Karlína, značky Breitfeld & Daněk z roku 1914, původně pohánějícím hornické výtahy. Výkon parního stroje je 750 koní, ovšem po připomínce „… to má pravý americký Muscle Car skoro taky!“, průvodce nedokázal zodpovědět všetečné otázky rouťáků, třeba: „Jaký má obsah? Jaký litrový výkon? Jaký typ oleje se používal pro mazání nebo jakou měl viskozitu?“.

Auta, která mají svá jména chcou trávit svůj čas příjemně. To chceme všichni!

Pro pořádání akce, která by měla rouťákům přinést jen ty nejpozitivnější zážitky, potřebujete seriozního a spolehlivého partnera. Tím se stala rodinná firma iCabrio, které děkujeme za podporu.

Na jinak bezproblémovém průběhu akce a velmi disciplinovaném přístupu všech rouťáků, v plechovkách i na motorkách, je malý stín ve formě menší nehody. Bohužel je potřeba při jízdě v koloně dávat velký pozor na to, co se děje před tebou! Chvilka nepozornosti výrazně prodlužuje reakční dobu i brzdnou dráhu, což u starších a těžších plechovek může být rozhodujícím parametrem vedoucím k nehodě! A to se bohužel stalo a Cadillaci to upřímně mrzí. Alespoň, že se nikomu z obou posádek nic nestalo.

Zvláštní poděkování patří městu Příbram i jeho zástupcům na městském úřadě za poskytnutí reprezentativního prostředí náměstí T.G.Masaryka a dále pak i Hornickému muzeu v Příbrami a jeho zástupcům. Nemalé díky patří i strážníkům Městské policie za vstřícný přístup a pochopení při řešení kapacitních problémů s parkovacími místy na náměstí.